PKD - další informace
16. 9. 2023
Ještě jednou PKD
Podle Katzen Extra 7/ 99
Přesto, že se jedná o onemocnění známé již delší dobu, až v letech 1998 a 1999 byla provedena celá série ultrazvukových vyšetření, aby mohla být zpracována statistická studie o stupni rozšíření PKD.
V článku o PKD ve Světě koček 6/99 jsme čtenáře již částečně informovali o způsobu přenosu onemocnění a o některých specifických rysech. Ve Světě koček 1/99 vyšel článek o chronickém onemocnění ledvin, který může čtenářům také pomoci v odhalení případných ledvinových potíží u svého zvířete. Chovatelům, kteří neměli možnost si články prostudovat nabízíme jejich zaslání e-mailem či klasicky poštou.
U PKD se u malého počtu zvířat / asi u 8 % / vyskytují také cysty v jiných orgánech. Napadeny bývají nejčastěji ledviny a játra. Eaton a spolupracovníci v roce 1997 zjistili, že zhruba u 48% postižených zvířat lze vysledovat i změny jaterní tkáně spočívající ve zmnožení pojivové tká-ně . Nebyl přitom zjištěn žádný vztah mezi uložením cyst v játrech a místem tkáňových změn.
Z výzkumů Billera a spolupracovníků v roce 1996 vyplynulo, že PKD je onemocnění autosomálně dominanní., přičemž rozšíření onemocnění u obou pohlaví je prakticky stejné. Nositelé defektního genu bývají relativně snadno rozpoznatelní, neboť při ultrazvukovém vyšetření vykazují cysty v ledvinách. V této souvislosti je nutné zmínit se o velmi významném aspektu, tzv. efektu sněhové koule. Pro toto onemocnění je totiž naprosto charakteristickým jevem. Je-li jeden z rodičů PKD heterozygotní, tzn. nese-li jeden defektní a jeden normální gen, a druhý je zdráv, potom statistická pravděpodobnost výskytu onemocnění u potomstva je 50%.
P p
-------------------------
p Pp pp 50 % zdravých koťat
p Pp pp 50 % nemocných koťat
Pokud jsou oba rodiče heterozygotními nositeli vlohy, je statistická pravděpodobnost výskytu onemocnění u potomstva 75 %.
P p
--------------------------
P PP Pp 25 % zdravých koťat
p Pp pp 75 % nemocných koťat
Homozygotní vloha pro toto onemocnění u jednoho z rodičů znamená 100% výskyt u narozených koťat i v tom případě, že druhý z rodičů je zdráv.
P P
------------------------------
p Pp Pp
p Pp Pp 100 % výskyt onemocnění u narozených koťat
Vliv homozygotní konfigurace defektních genů P na průběh onemocnění nebyl zatím objasněn.
Recesivní dědičná forma onemocnění, jak ji známe u lidí, nebyla naštěstí u koček prokázána. Při této recesivní formě onemocnění, kdy se samotné cysty nevyskytují, bývá diagnostika ztížena.
V případě, že jsou při ultrazvukovém vyšetření u koťat nalezeny cysty, je nezbytné vyšetření obou rodičů. Jak již bylo zmíněno, rozšíření cyst v postižených orgánech bývá různé. Může se jednat o několik málo cyst, vzácně však je vysoký výskyt cyst již v kotěcím věku.
Klinický obraz PKD
Bylo doloženo mnoho případů postižených zvířat, u nichž se onemocnění projevilo až ve věku okolo 14 či 16 let. Do této doby se u nich neprojevovaly žádné známky postižení ledvin. Jiným extrémem jsou bohužel úmrtí koťat na selhání ledvin, jejichž příčinou je velký výskyt cyst a změny ledvinové tkáně.
Poškození ledvin se vzhledem k velké rezervní kapacitě tohoto orgánu, projeví až tehdy, je-li postiženo 75 % této tkáně. Do této doby, ač mají zvířata cysty v obou ledvinách, nevykazují žádné příznaky onemocnění a jsou majiteli pokládány za naprosto zdravé. Proto názory, které ještě občas zaznívají v chovatelských kruzích : " Má kočka je zdravá, tudíž o PKD nemůže být ani řeči .....", bohužel v lepším případě prozrazuje naprostou neinformovanost majitele. V horším naprostou ignoranci.
Ve veterinární praxi je prokázáno, že diagnóza PKD u vyšetřené kočky nemusí naprosto nutně znamenat také brzký konec. Před tím, než dojde k vysazení poslední čtvrtiny ledvinové tkáně, dochází ke změnm, jež lze vysledovat v krevním obraze kočky. Jedná se zejména o zvýšení obsahu močoviny a keratininu. Bohužel je to známka toho, že organismus již nedokáže efektivně vylučovat tyto odpadní produkty a je tak zaplavován jedovatými látkami. Tím vzniká chronická uremie. Kromě těchto změn jsou pozorovatelné i další : tupá srst bez lesku, zvýšený příjem tekutin, zvýšené vylučování moči, zvracení, průjem, proměnlivá chuť k jídlu, apatie a chudokrevnost.
Postupné zhoršování zdravotního stavu může trvat týdny či měsíce. U zvířat s velkým výskytem rozsáhlých cyst v ledvinách lze při prohmatání břišní dutiny zjistit zvětšení ledvin.
V situacích, kdy je kočka vystavena enormní zátěži a kdy dochází ke zvýšení úrovně matabolismu / stres, březost /, může vést zvýšený příjem tekutin a v jeho důsledku také jejich zvýšený výdej k rychlejšímu poškození ledvin. Prakticky to znamená, že u kočky s latentním poškozením ledvin / ještě se neprojevujícím / může dojít jejím vystavováním stresu či nadměrné zátěži k náhlému propuknutí onemocnění. Podobně může působit i narkóza, která je pro vyšetření postižených zvířat často nezbytná / odběr krve atp. /.
Diagnostika PKD se, jak již bylo zmíněno, provádí pomocí ultrazvukového vyšetření. Tímto vyšetřením lze rozpoznat již cysty o velikosti 1 mm. Vyšetření se prování ve specializovaných veterinárních ambulancích či na klinikách. Aby bylo možno zjistit i případné malé cysty, je nutno na břiše kočky provést částečné vyholení srsti. Vyšetření ledvin přes břišní krajinu má své velké přednosti. Umožňuje totiž zároveň pohled na játra i pánevní orgány, které také mohou být zasaženy. Protože ostříhání bývá pro kočky značně stresující stejně jako vyšetření, doporučuje se použít narkózu. Sonografické vyšetření trvá přibližně 10 - 30 minut. Pozdější vyhodnocení snímků bohužel často nebývá možné, neboť na snímku je v danou chvíli zobrazen vždy pouze řez tkání o tloušťce cca 1 mm a informace o další tkáni chybí.
Ledvinové cysty se zobrazují jako černé / nereflexní / či téměř černé / reflexně chudé / kulaté či oválné okrsky v ledvinách. Mohou ležet ve vnější i ve vnitřní zóně. Pod cystami se nachází světlejší zóna. Postranní černé pruhy na snímku kompletují charakteristiku cystického onemocnění. Cysty v jiných orgánech se na ultrazvuku zobrazují podobně.
Genový test na PKD zatím bohužel není k dispozici. Způsob zjištění genetické vlohy k PKD je nyní přednětem výzkumů předních světových univerzit. Kdy bude tento test připraven pro široké, rutinní využití ve veterinární praxi, nelze zatím s jistotou říci.
V SRN je na základě zákona o ochrně znířat zakázáno pářit spolu zvířata / homozygoty i heterozygoty /, kteří jsou nositeli genu pro PKD, neboť na taková páření je pohlíženo jako na týrání chovem. Jak jsme si již ukázali na předchozích kvadrantech křížení, u části potomstva dochází totiž k propuknutí onemocnění.
Velkou diskusi vzbudilo označování vyšetřených zvířat a identifikace nositelů vlohy. Od poměřně stresujícího, invazního tetování se nyní stále častěji přistupuje k implantaci mikročipů pod kůži na krku vyšetřené kočky. Výsledek ultrazvukového vyšetření je zapisován do zvláštní kolonky průkazu původu a je zanášen do plemenných knih jednotlivých chovatelských organizací. Vedlejší účinky spojené s implantací mikročipu, jako je změna polohy mikročipu / jeho " cestování pod kůží " / či odmítavá reakce organismu jsou velice vzácné. Zapisováním výsledků vyšetření do rodokmenů jsou kupující i případní další chovatelé chráněni před zavlečením nákazy do vlastních chovů.
Dalším opatřením, které navrhují naši němečtí kolegové, je důslednější a častější kontrola vrhů. Tu by měl nadále provádět poradce chovu ihned po nahlášení vrhu, tak jak je tato praxe známá z chovu psů / poz. v ČR tato praxe v SCHK i v NCHK stále trvá /.
Četnost výskytu PKD
Od roku 1983 až do dubna 1999 bylo na chirurgické veterinární klinice Univerzity Justuse Liebiga v Giessenu vyšetřeno 567 perských a exotických koček. U 169 z nich bylo zjištěno cystické onemocnění ledvin a jater, což odpovídá zhruba 29, 8 % z celkového počtu. V roce 1998 bylo vyšetřeno 143 koček, z nichž 66 mělo pozitivní nález, tj. 46, 2 %. Ze 168 koček vyšetřených v roce 1999 bylo 62 pozitivních, což je 36, 9 %. PKD pozitivní zvířata byla kastrována.
Tato studie nepředkládá zcela přesné výsledky, neboť některé z vyšetřovaných koček byly vyšetřovány v každém roce. Bohužel četnost výskytu onemocnění, nebudou-li provedena patřičná opatření, bude stále vzrůstat.
Je nutno podotknout, že zatím nebyla zpracována seriózní studie, která by podlala přesvědčivý důkaz o tom, které plemeno koček je postiženo nejvíce. Jako potencionální nostitelé vloh jsou označováni britské krátkosrsté kočky, kartouzské, maine cooni, norské lesní, birmy a orientální kočky. Obecně lze však říci, že postižena mohou být všechna plemena, kde bylo v minulosti používáno ke šlechtění perských koček.
Počet zjištěných cyst se u jednotlivých zvířat značně liší. Zpravidla však bývají postiženy obě ledviny. Vliv páření zdravého jedince s postiženým na počet cyst a jejich rozmístění u narozených mláďat nebyl prokázán.
Ve stejném časovém úseku bylo vyyšetřeno také 1527 koček jiných plemen než perských. U tří z nich bylo nalezeno více cyst v ledvinách, jednotlivá, ojedinělá cysta v ledvinách však nebyla nalezena v žádné normální ledvině.
Z výzkumů Eatona a spolupracovníků vyplynulo, že i ojedinělá cysta v ledvinách by měla být v zájmu hygieny chovu pokládána za projev onemocnění PKD.
Jaterní cysty sledované jiným věděckým týmem, byly zjištěny u 7, 7 % / 13 ze 169 / zvířat s cystami v ledvinách.
Význam PKD a jeho důsledek pro chov
PKD je onemocněním celých chovných linií / nejen amerických /. Dnes je známo největší rozšíření mezi perskými a exotickými kočkami. Bez patřičné chovatelské ochrany by došlo za velice krátkou dobu k promoření velké části populace.
Striktním vyřazováním sonograficky identifikovaných PKD pozitivních zvířat může být toto onemocnění během jednoho či dvou let z chovů eliminováno. Metoda sonografického vyšetření vypracovaná Billerem umožňuje 98 % přesnost a vyšetření již ve stáří 10-ti měsíců, což je, vzhledem k reprodukčnímu cyklu kočky, zcela dostačující. Povinným vyšetřováním všech odchovů z již odchovaných mláďat / F1 generace / docílíme kontrolu přesnosti vyšetření. Je samozřejmě nadále nutné vyšetření rodičovských zvířat.
Při případném zjištění onemocnění PKD u odchovů po čipovaných zvířatech s prokazatelně negativním sonografickým nálezem PKD je kromě sonografického vyšetření nutná zkouška rodičovství. Je totiž nutno vzít v úvahu, zdali nedošlo k záměně matky či otce. Stanovení se provádí ve specialisovaných laboratořích metodami specifickými pro analýyu DNA, které nejsou nepodobné metodám pouižívaným při stanovení otcovství u lidí.
Již u koťat ve stáří osmi týdnů dokázali Biller a spolupracovníci zjistit cysty v ledvinách . Jsou-li však koťata podrobena vyšetření před desátým měsícem věku, je úspěšnost stanovení diagnózy pod úrovní 98 %, protože cysty mohou být ještě velmi malé a nezřetelné. Jsou-li však nalezeny, jedná se nepochybně o zvířata PKD pozitivní. Většinou je nutné u koťat vyšetřovaných před desátým měsícem věku, u nichž nebyly cysty pozorovány, vyšetření po dosažení deseti měsíců věku zopakovat.
PKD postavilo před chovatele, kterým na zdraví zvířat skutečně záleží / a to by měli být všichni organizovaní chovatelé / zásadní volbu. Takřka ve všech chovných řádech existovalo pravidlo, podle něhož se směla koťata předávat novým majitelům po dosažení věku 3 - 4 měsíců. Nutnost provedení ultrazvukového vyšetření v pozdějším věku vedla také ze změně chovných řádů v mnoha klubech. Chovatel tak nyní může prodat po třech měsících kotě, které nebylo vyšetřeno ultrazvukem či byl výsledek zatím neprokazatelný, pouze na mazlení a nikoliv k chovu. K chovu lze prodávat zvířata vyšetřená a to nejprve ve stáří deseti měsíců. Znamená to, že chovatel musí počítat s mnohem většími náklady na krmení a veterinární péči, tudíž i cena takového kotěte bude zákonitě vyšší. Podstatné ale je, že jak kupující, tak prodávající mají jistotu o zdravotním stavu kotěte - a to není zrovna málo.....
Chovatelé musí také pečlivě vyhledávat chovné kocoury a musí se stát pravidlem, že rodokmeny - tedy garance organizací - mohou být vystaveny pouze zvířatům, která se narodila z již vyšetřených rodičů.
Velice záleží na vedení klubů, aby nebyly opakovány chyby, které se objevily v chovu psů v souvislostí s dysplazií kyčelního kloubu. Jakékoliv podceňování v této oblasti totiž může vést k takovému stupni promoření chovaných zvířat, že dojde k zániku celých plemen.
Opatření nutná k eliminaci onemocnění PKD :
-
identifikace koček před ultrazvukovým vyšetřením / čipování, tetování /
-
sonografická kontrola všech chovných zvířat. Toto vyšetření lze provést pouze na specializovaných pracovištích.
-
ukončení chovnosti dříve chovných zvířat již při objevení i jedné cysty v ledvinách a následná kastrace
-
kontrola - sonografické vyšetření koťat z prvních generací po vyšetřených zvířatech
-
důsledná kontrola vycházející od odpovědných orgánů v chovatelských klubech, zápisy v plemenných knihách o provedeném vyšetření a identifikace chovných zvířat
-
důsledná osvětová činnost o PKD
