Klub chovatelů ragdollů a ragamuffinů Middle-Earth, NCHK

Zpráva zdravotního výboru CFA

Autosomálně dominantní polycystické onemocnění ledvin u perských koček

Autoři : David S. Biller, DVM, DACR, Profesor a vedoucí katedry radiologie , Veterinární kolej Univerzita

Kansas

Stephe DiBartola, DVM, DACVIM, profesor a vedoucí katedry medicíny malých zvířat, Veterinární kolej, Státní Univerzita Ohio

Wilma J. Lagerwert, RVT, RLAT, AHT, Alisa Craig, Ontario, Canada

Polycystické onemocnění ledvin u koček bylo sporadicky zmiňováno v odborné literatuře již od roku 1967. Aktuální studie věnovaná tomuto onemocnění však byla započata až po roce 1990. Podnět k zahájení studie dalo vyšetření šestileté perské kočky v Univerzitní veterinární nemocnici Univerzity of Ohio. U kočky bylo diagnostikováno rozšíření ledvin a symptomy selhání, což vedlo ke konečné diagnóze PKD.

Projevy onemocnění

PKD způsobuje s přibývajícím věkem rozšíření ledvin a jejich dysfunkci. Nemoc je progresivní a plně se rozvine zhruba do 7-10 let věku zvířete. Cysty jsou zprvu velikosti 1 mm, postupně se zvětšují až do velikosti 1 cm a u starších zvířat se zmnoží, čímž dochází k masivnímu utlačování ledvinové tkáně a následné manifestaci onemocnění. PKD je genetickým onemocněním.

Jak již bylo řečeno, problémy nastávají, je-li zachvácena větší část ledvinové tkáně. Klinickými příznaky jsou deprese, snížená nebo proměnlivá chuť k jídlu, častá žízeň, časté močení, úbytek na váze. Vzácně lze nalézt cysty i v dalších orgánech - např. v játrech a děloze.

Diagnostika

Diagnostika se provádí ultrazvukem, což je moderní neinvazní technika vyšetřování. Výhodou je relativní rychlost a nenáročnost pro pacienta, postačí pouze vyholit část srsti na břiše. Vyšetření lze provádět od 8 týdnů věku, přičemž 98 % úspěšnost vyhledávání je 10 měsíců věku.

Způsob přenosu PKD

PKD není kontaktním onemocněním. Dr. Biller z Kansaské Státní univerzity prokázal ve své studii, že se jedná o autosomálně dominantní genetické onemocnění. To znamená, že u heterozygotů Pp i u homozygotů PP se onemocnění projeví.

Léčba

Specifická léčba pro toto onemocnění neexistuje. Postup je stejný jako u chronické ledvinové nedostatečnosti. Je nutná dieta s sníženým obsahem proteinů, přičemž snížení obsahu proteinů je vyváženo jejich vysokou biologickou hodnotou. Dále je nutné omezení přísunu fosforu a fosfátů obecně, kočka musí mít stále k dispozici dostatek čerstvé pitné vody a nezbytná je i léčba druhotné anemie.

Je vynakládáno mnoho úsilí na objasnění podstaty onemocnění, aby mohlo být používáno efektivní užití léčby.

PKD v chovu

Jelikož PKD je autosomálně dominantní onemocnění, je zastavení přenosu a eliminace v chovu relativně snadné. Všechna chovná zvířata musí být podrobena ultrazvukovému vyšetření a v případě pozitivního testu by bylo žádoucí provést také testování rodičů postiženého jedince.

Vyšetření neklade na kočku velké nároky a trvá pouze několik málo minut. Potvrdí-li se heterozygotní vloha pro PKD /Pp/ je možné takového jedince v chovu využít, neboť pářením s jedincem negativním /pp/ můžeme dostat 50 % zdravých koťat. To je důležité zvláště u kvalitních linií, které by mohly být ztraceny. Naopak, je-li postižena celá krevní linie, je bezpodmínečně nutné vyřadit všechny jedince z chovu.

Nejvíce případů ze zmiňované studie bylo diagnostikováno u perských koček. Byl vypracován program na ozdravění chovů a genetiku PKD, aby byla tato dědičná choroba eliminována.

Dědičnost vlohy pro PKD

p p p p

-------------------------------- -----------------------------------

P Pp Pp P Pp Pp

p pp pp P Pp Pp

50 % postižených 100 % postižených

P p

-----------------------------

P PP Pp

p Pp pp

75 % postižených

I kočka , která onemocněla PKD může vést kvalitní život po řadu let. Je však nezbytně nutné její vyřazení z chovu. Hysterické výstřelky typu euthanasie jsou naprosto nesmyslné.