Klady a zápory inbreedingu
16. 9. 2023
Klady zápory inbreedingu
zdroj : http://www.messybeast.com/inbreed.htm
překlad a poznámky: D. Hypšová
Vzhledem k nedávné diskuzi na internetu o metodách používaných v plemenitbě ragdollů v NCHK otiskujeme překlad článku , který jistě stojí za zamyšlení. Rozhodně není ojedinělý ani na internetu, ani v odborném tisku. Chceme chovat podle nejnovějších vědeckých poznatků, nebo podle módnosti a falešných představ? Chceme chovat pro dnešní krásu, poháry na výstavách a bohatší zisk bez hlubších znalostí a riskovat zítřejší brzkou smrt našich zvířat? Nebo obětujeme trochu krásy, které však stále zůstává dost na to, aby byla schopná silné konkurence s tzv. „pravými ragdolly“ a budeme se z plemene radovat i v budoucnosti? Odpověď záleží na každém z nás, i na naší odvaze jít proti proudu, i když jít proti proudu je někdy velmi vyčerpávající....
Inbreeding (pozn. překladatele- příbuzenská plemenitba) je páření blízce příbuzných koček, například matky se synem, otce s dcerou, sourozenců mezi sebou a polovičních sourozenců mezi sebou. Je to páření jedinců, kteří jsou příbuznější, něž je všeobecný průměr příbuznosti v populaci. Pro chovatele je to užitečný způsob fixování znaků v plemeni- rodokmeny některých výstavních koček ukazují, že mnozí jejich předci byli blízce příbuzní. Například jméno Fan Tee Cee (vystavována v letech 1960-1970) se objevuje v mnoha rodokmenech siamských koček, někdy několikrát v jednom rodokmenu, jak byli chovatelé dychtiví vytvořit co nejtypovější linie.
Aby byly odchovány kočky, které typově co nejvíce odpovídají standardu, používají chovatelé běžně příbuzné jedince a takové, kteří sdílejí potřebné charakteristiky. Během doby, někdy během jedné nebo dvou generací , se stanou tyto charakteristiky homozygotními (geneticky uniformními) a všechno potomstvo inbredních zvířat zdědí geny pro tyto charakteristiky (čistokrevnost). Chovatelé mohou předpovědět jak bude potomstvo vypadat.
„Liniová plemenitba“ není termín užívaný genetiky ( pozn. překladatele- v ČR ano, viz Nečásek, Jan, Cetl Ivo a kol., Obecná genetika, SPN, Vydání 1., Praha 1979, Metody plemenitby, str. 435), ale pochází ze zemědělského chovu . Označuje se jím střední forma inbreedingu. Liniová plemenitba je stále formou inbreedingu , například chov uvnitř rodinné linie a zahrnuje páření sestřenic a bratranců, tety a synovce, neteře a strýce a prarodičů s vnuky. Rozdíl mezi liniovou plemenitbou a inbreedingem může být definován odlišně pro odlišné druhy zvířat a dokonce pro odlišná plemena uvnitř stejného druhu.
Inbreeding však nese potenciální problémy.Limitovaný gen-pool (pozn. překladatele -genetická výbava jedince-) způsobuje při pokračujícím inbreedingu, je-li v genotypu pářených jedninců zakódován defektní gen, rozšiřuje tohoto genu díky tomu ztrátu vitality plemene. Dodavatelé laboratorních zvířat jsou závislí na této uměle vytvořené uniformitě zvířat, která mají sníženou imunitu nebo jsou chována čistokrevně na určité poruchy, například epilepsii. Taková zvířata jsou tak přešlechtěna, že jsou geneticky identická ( téměř jako klony), je to situace, která nastává normálně pouze u identických dvojčat. Podobně, kontrolovaná dávka inbreedingu může být použita k zafixování potřebných znaků na hospodářských farmách, např. šlechtění ke zvýšení produkce mléka atd. V lidské terminologii je inbreeding incestní chování, ovšem,pochopitelně u koček incestní tabu neexistují.
Outcrossing (pozn. překladatele – připařování)je páření, v němž jsou rodiče naprosto nepříbuzní. U zvířat s rodokmenem to často znamená, že společní předci se nevyskytují nejméně 4 – 5 generací. U zvířat s malým genpoolem ( málopočetná plemena) je obtížné setkat se s takovou konstitucí dvou jedinců v jednom plemeni.
Nejprve bych ráda definovala některé termíny používané chovateli zvířat. Obecně se budeme vyhýbat odborným názvům, ale s těmito termíny se setkáte uvnitř článku.
Homozygotní : znamená, že jedinec zdědil stejné geny pro konkrétní vlastnosti od obou rodičů, např. pro délku srsti. Kromě náhodných mutací, 100% potomstva homozygotních jedinců zdědí tyto geny. Inbreeding zvyšuje homozygotnost fixováním (upevňováním) konkrétních vlastností. Čistokrevná zvířata vykazují vysoký stupeň homozygotnosti v porovnání se zvířaty smíšené plemenitby a náhodně pářených zvířat.
Heterozygotní : znamená zdědění rozdílných genů ( pozn. překladatele -resp. alel téhož genu) pro určité vlastnosti od každého z rodičů. Například jeden gen pro dlouhou srst (recesivní) a jeden pro krátkou srst (dominantní). Pečlivě vedený outcrossing zvyšuje heterozygotnost pro vybrané vlastnosti zavedením nových genů do hybridního potomstva.
Sex-linked (dědičnost vázaná na pohlaví) je termín, která znamená, že určitá vlastnost je vázána na pohlavní chromozom. Týká se to např. červeného zbarvení, kde kocourovi postačí jeden pohlavní chromozom X, kde je vázán gen pro červené zbarvení, zatímco kočka (samice) potřebuje tyto geny (pozn. překladatele:-vzhledem k lyonizaci pohlavního chromozomu X)dva.
Stupeň homozygotnosti znamená počet genů, ve kterých je zvíře homozygotní. Jestliže většina genových párů (alel) je stejná, jedná se o zvíře s vysokým stupněm homozygotnosti, jestliže je většina z takových genů rozdílná (alel), jedná se o zvíře s nízkým stupněm homozygotnosti.
Přírodní inbreeding
Nelze říci, že inbreeding by se nevyskytoval v přírodě. Ve volně žijících koloniích které jsou izolovány od ostatních zvířat stejného druhu, což může být dáno geograficky nebo jinými faktory, může dojít k vysokému stupni inbreedingu, jestliže dominantní samec se spojí se svou sestrou, potom se svými dcerami a vnučkami. Je-li svržen, nejčastěji to bývá jeho vlastním synem nebo vnukem, kteří dále pokračují v inbreedingu. Účinek zhoubného genu, je-li přítomen, se stává zřejmým v pozdějších generacích, kdy většina z potomstva tento gen zdědí. Vědci zjistili, že gepardi, dokonce i když žijí v odlišných územích, jsou geneticky velmi podobní. Možné nemoci nebo pohromy drasticky snížily počty gepardů v minulosti a vytvořily tak genetické zúžení jejich genpoolu. Je možné, že soudobí gepardi jsou všichni potomky přeživší rodiny z níž pochází jejich genetická uniformita.
Gepardy předurčuje jejich snížená genetická diverzita k náchylnosti k různým onemocněním, protože je snížena jejich schopnost bránit se určitým virům. Extrémní inbreeding napadá jejich reprodukční schopnosti a mají malé vrhy a vysokou mortalitu (úmrtnost). Lidstvo přispělo ke ztrátě jejich genetické diverzity díky sportovnímu lovu gepardů a snížení dostupnosti partnerů k páření. Lovci preferují střílení neobvyklých druhů
( geneticky diverzních) což se týká dlouhosrstých „wooly cheetah“ (huňatých gepardů) a šedo-modrých gepardů, kteří by mohli v budoucnosti dát populaci gepardů více diverzity.
Populace omezené na malá území, jako jsou rezervace pro divoká zvířata, se stávají geneticky izolovanými od jiných. Dochází ke zvýšení výskytu defektů, jako je nepravidelnost skusu nebo zálomky na ocase, které se inbreedingem v omezené populaci zafixovaly. Nakonec mohou tyto nežádoucí znaky snížit loveckou efektivitu gepardů: zalomený ocas snižuje jejich hbitost a poškozená sanice jim znemožňuje odnášet kořist.
Dalším příkladem inbreedingu jsou vlci. Ti byli kdysi široce rozšířeni v Severní Americe, ale mnoho ze zbylých smeček se dostalo do izolace a projevil se u nich inbreeding. Problém izolace a s ní spojeného inbreedingu se stal tak akutním, že ochránci přemísťují vlky z jedné oblasti a do jiné , aby byl revitalizován genpool. V některých oblastech je tak redukován výběr k páření, že se vlci z nouze páří s domácími psy, což je extrémní forma outcrossu, které se říká hybridizace. Podobní situace nastala ve Skotsku, kde skotské kočky divoké se pářily s domácími kočkami. Tato situace hrozí vyhynutím Skotských divokých koček, protože geny domácích koček se stávají mnohem rozšířenější. Tyto dva případy outcrossingu demonstrují, že inbreeding a za ním následující outcrossing „z nouze“mohou vést k vyhynutí druhů (analogické ke ztrátě typů u domácích plemen).
Další zvířata trpící důsledky inbreedingu jsou pandy velké. Stejně jako u gepardů, vede inbreeding u pandy velké ke ztrátě plodnosti a vysokým případům úmrtnosti mláďat. Jak se populace pand stává stále více izolovanější od jiných populací (díky lidskému blokování cest, které pandy užívají pro pohyb z jedné oblasti do druhé), je pro pandy mnohem obtížnější najít vhodného partnera s nepříbuznými geny a rozmnožování je méně úspěšné. Je téměř nevyhnutelné, že panda velká vyhyne, dokonce, i když je možné použít klonovací techniky, neboť genpool je nyní pravděpodobně příliš „ožebračený“ pro dlouhodobou schopnost druhu přežít.
Byly vypracovány početné vědecké studie věnované inbreedingu a životaschopnosti. Mandarte Island, nedaleko Vancouveru, v Kanadě je tak maličký, že zde může být zaznamenám zpěv jediného vrabec...Vědci přesně vědí, jak inbrední je zde každý jedinec. Když některé zimní bouře vyhladily přes 90% ptáků , Lukas Keller z Univerzity v Zürichu ve Švýcarsku zjistil, že byli zabiti všichni inbrední jedinci. Keller definoval inbreeding jako páření mezi prvními bratranci a sestřenicemi nebo bližší. Loeske Kruuk z Univerzity v Edinburghu ve Skotsku zjistil, že kroužkovaní blejsci (flycatchers) narození z páření bratr-sestra byli měli o více něž 90% menší pravděpodobnost, že se dožijí dospělosti něž potomci neincestních párů. IIkka Hanski z Univerzity v Helsinkách ve Finsku zjistil, že 50% samčích potomků z páření bratr- sestra u jistých druhů afrických motýlů je sterilních.
Přírodní izolace a inbreeding daly vzniknout plemenům domácích koček jako jsou manxové, kteří se vyvinuli na ostrově, což- díky izolaci- způsobilo, že geny pro bezocasost se staly široce rozšířené, a to i přes problémy spojené s bezocasostí. Kromě toho, že chůze manxů působí komickým skákavým dojem, objevují se u manxů mnohem menší vrhy, než je běžný průměr v populaci ušlechtilých koček, mnoho jejich koťat se rodí mrtvých nebo trpí páteřními abnormalitami.
Jak bylo zmíněno, některé volně žijící kolonie se staly vysoce inbredními díky tomu, že byly izolovány od jiných koček (např. na odlehlých farmách) nebo protože jiný potenciální partner v dosahu jejich území byl kastrován a došlu u nich ke snížení genpoolu. Většina výzkumíků pracujících s divokými kočkami se setkala s nějakými následky inbreedingu. Uvnitř izolovaných kolonií může být vysoký nebo průměrný výskyt jistých znaků. Některé nejsou vážné, například převaha želvovinových koček (calico). Jiné zdědily znaky, které mohou být nalezeny častěji, než je běžný průměr v neinbredních koloniích, například polydaktylii, trpasličí vzrůst (takové kočky mají potíže při porodu) nebo strukturální deformity či zděděné predispozice k určitému znaku .
Konečným výsledkem pokračujícícho inbreedingu je ztráta vitality a pravděpodobně vyhynutí v důsledku přílišné homozygotizace genpoolu. Příliš vysoký stupeň inbreedingu se projevuje snížením porodnosti, zvýšením výskytu abnormalit a případy četných úmrtí. Na druhé straně příliš mnoho outcrossingu může způsobit ztrátu typu a tudíž i ztrátu výlučnosti plemene.
Selektivní plemenitba
Umělá izolovanost (selektivní chov) má podobný efekt jako inbreeding. Když je tvořen vzhled nového plemene z atraktivní mutace, genpool je zpočátku nezbytně malý díky pravidelným pářením mezi příbuznými kočkami. Některá plemena, která vznikla jako důsledek spontánní mutace, byla spojena s problémy jako je spasticita (mozková hypoplasie) u Devon Rexů, problémy se skeletem u skotských klapouchých koček a důsledky semi-letálních genů u Manxů a letálních genů u Ojos Azules. Problémy jako je dysplazie kyčle a luxace patelly (čéšky) jsou mnohem častější u určitých plemen a chovných linií, než u jiných . Svědčí to o tom, že minulý inbreeding zanesl do genpoolu vadné geny. Přiměřené použití outcrossu může znovu zavést zdravé geny, které by jinak mohly být ztraceny, bez nepříznivého dopadu na typ.
Přesně jako Fan Too Cee změnila tvar siamských koček, kočka jménem Good Fortune Fortunatus v 70. letech změnila typ barmských koček ve Spojených státech a dala vzniknout současnému novému módními vzhledu barem v této zemi. Americké barmské kočky se změnily z průměrných, divokých typů koček a krátkonosé, kulatohlavé, se sudovitým hrudníkem, které někteří popisují jako „pug-like“ ( pozn. překladatele -jako mopsy). Naneštěstí díky tvaru hlavy „módních“ barmských koček jsou veterináři nuceni některá zvířata s extrémně tvarovanou hlkavou bezbolestně utratit, neboť „módnost“ typu jim znemožňuje normální život.. S tím, jak mnoho chovatelů touží po tomto „současném“ vzhledu barmských koček ve svých chovných stanicích, defektní gen se šíří. Barmské kočky v Evropě, v Australii a na Novém Zealandě nebyly naštěstí ovlivněny Fortunatem a nenesou tento defektní gen. Naopak, občasný otcrossing k zavedení nových barev zajistil, že Evropské linie se nestaly tak inbredními.
Jiný příklad letálního genu , který určuje plemennou vlastnost, jsou modré oči Ojos Azules. Gen je letální v homozygotní formě způsobující narození mrtvých koťat, deformity lebky, bílou srst a malý, zakroucený ocas. V heterozygotní formě Ojos Azules je modrooká, nebílá kočka. Chovatelé musí z tohoto důvodu pářit modrooké kočky (heterozygoty) s nemodrookými kočkami se záměrem dostat přibližně 50% modrookých a nemodrookých koťat, aby se vyhnuli narození deformovaných mrtvých koťat.
Čím více je používán inbreeding k odstranění nežádoucích znaků nebo zafixování žádoucích znaků, tím pravděpodobnější je, že takoví jedinci zdědí také stejné geny pro imunitní systém od obou rodičů a narodí se s méně životaschopným imunitním systémem. Problémy spojené s imunitním systémem se nabalují přes následné generace jak se zvířata stávají geneticky uniformnějšími (jako gepardi). To potvrzuje teorii, že imunodeficience může být způsobena prostě nedostatkem heterozygotnosti v genech, které kontrolují imunitní systém. To je důvod, proč namátkově pářené kočky jsou všeobecně tak zdatné.
Chovatelka a spisovatelka Phylis Lauderová napsala v roce 1981 :“ Favorizované variety dneška byly vyšlechtěny v páření otce s dcerou a bratrance se sestřenicí až do doby, kdy plemeno bylo téměř zruinováno (..) Lidské lpění na chovu se záměrem zachránit znaky ceněné na výstavě dalo mnohdy vzniknout zvířatům slabé konstituce, náchylným k takovým vlastnostem jako jsou potíže s kůží, ztráta inteligence, ztráta ostražitosti. Jejich chov je nakonec i spojen s obtížemi, vede nakonec ke sterilitě a smrti plemene.“
Zoologické zahrady v chovu živočichů v zajetí si uvědomují potřebu outcrossu jejich vlastních zvířat se zvířaty jiných sbírek. Populace zvířat chovaných v zajetí jsou vystaveny riziku z inbreedingu protože je k dispozici relativně málo samců. Z tohoto důvodu si zoologické zahrady musí půjčovat zvířata mezi sebou aby udržely genetickou diverzitu potomstva. U ovcí staletí selektivního chovu se záměrem zlepšit kvalitu vlny způsobila, že byly ztraceny jiné důležité vlastnosti. Dřívější ovce mohly mít potomstvo vícekrát, než jednou za rok. Moderní ovce jednou za rok. Důležitost ztracených genů byla zjištěna teprve nedávno ( ve snaze zvýšit masný výnos), ale znovuzavedení těchto genů od primitivních ovcí by, bohužel, mohlo snížit jiné kvality selektivně vyšlechťované po staletí.
Většina laboratorních myší se stala tak blízce inbredními, že by- díky slabému imunitnímu systému- pravděpodobně nepřežily mimo sterilní laboratoře. Mnoho laboratorních zvířat je selektivně chováno pro pokusné účely, aby se u nich projevovaly defekty, které je zabíjejí.
Inbreeding nese problémy v jakékoliv oblasti chovu od milovníků kanárů až po farmáře. Dřívější kočky turecké van byly označovány jako povahově nevyrovnané , problém byl zřejmě napraven dovozem nových exemplářů. Pokusy změnit zjev barmských koček v Americe daly vzniknout kočkám s kulatou hlavou, což s sebou nese vrozené problémy. Siamské kočky získaly postupně jemnější stavbu kostry jak se chovatelé snažili vyzdvihnout exotický vzhled, což má za následek křehké zdraví v některých chovných liniích.
V psím světě je značný počet plemen, která nyní vykazují znaky dědičných chyb díky nadužívání přílišné typovosti, které způsobují poškozené zdraví. Problémem je, že škodlivé geny jsou již široce rozšířené jak je plemeno stále „vylepšováno“ . V minulosti byla některá plemena křížena s jedinci jiných psích plemen se záměrem vylepšit typ, ale dnes je kladen důraz na zakonzervování čistokrevnosti plemene a vyhnutí se křížencům.
Je-li toto používáno u málopočetných plemen hospodářských zvířat, je třeba zvážit dilema zda vyvažovat čistokrevnost proti riskování vzniku shodného genotypu. Nadšenci chrání málopočetná plemena, protože jejich geny budou možná jednou pro farmáře důležité, na druhé straně ale díky málopočetnosti plemene riskují, že dojde ke vzniku nezdravého inbreedingu. Když zkoušejí přivést plemeno zpět od bodu vymření, vkřížení „nové krve“ díky outcrossu s nepříbuznými plemeny je obvykle poslední kapkou, protože to může změnit charakter plemene, které bylo příliš zakonzervováno ( jak pozorovali chovatelé ruských modrých koček, když k nim byly po 2. světové válce přikřižovány modré siamky). V hospodářském chovu musejí být úspěšné generace potomků pářeny zpět k čistokrevným předkům po 6-8 generacích předtím, než potomstvo může být považováno za čistokrevné.
V chovu koček je čistota plemene rovněž žádoucí, ale může zajít až do extrémů. Někteří milovníci neuznávají tonkinské kočky jako čistokrevné, protože v potomstvu mohou být koťata „var“ ( vloha pro siamské nebo barmské zbarvení a stavbu těla), zatímco manxové jsou uznáváni, ačkoliv také produkují varianty bez ocasu, s kratším nebo delším pahýlkem ocasu. Plemeno, které nemůže produkovat nějaký stupeň variability v potomstvu riskuje, že se dostane do stejných obtíží, jako pandy nebo gepardi. Tito „obhájci čistokrevnosti“ ztrácejí ze zřetele fakt, že rodokmen kočky je průkazem o původu, nikoliv o inbrední čistokrevnosti kočky ( pozn. překladatele -která může vést k záhubě plemene). Měli bychom si uvědomit, že existují plemena, která potřebují občasné připáření k udržení typu.
Ano, diskuze o čistotě plemene prostupuje celý tento článek. Má být plemeno založeno na genotypu (geny, které jsou zděděny) nebo na fenotypu ( vzhledu, navzdory outcrossu před 4 generacemi)? Siamské kočky tabby point jsou fenotypicky siamky, ale protože tabby zbarvení bylo získáno od nesiamských koček, ti, kteří se chtějí řídit pouze genotypem je označují za „nesiamky“ a obávají se, že by mohly znečistit jejich čistokrevné chovné linie. V některých plemenných knihách jsou exotické kočky pokládány za identické k peršankám, ale nesmějí být s peršankami pářeny. Stejně tak některé plemenné knihy nepovolují aby čokoládové nebo lilové peršanky byly klasifikovány jako peršanky protože jejich barva bylo vnesena do genotypu plemene od siamských koček (přes kočky hymalájské-perské colourpointy) před spoustou generací a jsou tudíž „nakažené“. Tyto „nakažené“ geny jsou možná spjaty s celou spoustou zdravých a potřebných genů, ale nepřipářením „čistokrevných“ koček k „nakaženým“ je ztracena možnost zvýšení heterozygotnosti imunitního systému.
(pozn. překladatele - SCHK se snaží o „čistotu chovu Něvských maškarád“, variety sibiřské kočky s odznaky, které jsou v Rusku chovány minimálně od 60. let minulého století. Genpool těchto koček je v současné době dostatečně široký, protože mohly být, a jsou, v Rusku a organizacích chovatelů sdružených pod WCF, pářeny s plnobarvenými sibiřskými kočkami. Pokud v SCHK skutečně dojde k zákazu páření Něv se sibiřskými plnobarvenými kočkami, hrozí v ČR reálné nebezpečí zániku této variety v důsledku inbrední deprese. Je na pováženou, zdali světlejší barva oka Něv nebo jemnější srst sibirek s plnou barvou odpovídá riziku spojenému s tímto nesmyslným nařízením, které naprosto odporuje praxi u siamských a orientálních koček nebo u perských plnobarevných a colourpointů. Hra na Pána Boha se nevyplácí Bohužel ten, kdo bude nést následky nesmyslného lidského rozhodnutí, budou Něvské maškarády.)
Cestou ke snížení inbreedingu a snížení ztráty životaschopnosti je liniová plemenitba po 2-3 generace a následný outcross na nepříbuznou linii ( nebo na jiné plemeno), abychom získali zpět hybridní životaschopnost a genetickou diversitu. Ovšem s důrazem na chov pro typ a soutěživost na výstavách a s důrazem na „byznis“ některých „chovatelů“ a nadužívání typových kocourů, je menší a menší šance najít opravdu nepříbuznou linii.
Důsledky inbreedingu pro chovatele koček
Většina chovatelů koček je dobře obeznámena s potenciálními léčkami spojenými s inbreedingem, ačkoliv pro začátečníky je přitažlivé používat jednu nebo dvě úzce příbuzné linie se záměrem zakonzervovat nebo vylepšit typ. Chov na nepříbuzné linii stejného plemene (kde je to možné) nebo připáření jiného plemene (kde je to povoleno) může zajistit životaschopnost. Navzdory riziku zavlečení několika málo nežádoucích znaků, které mohou být po čase z plemene odstraněny, připařování může chránit plemeno před stagnací zavedením nových genů do genpoolu. Je důležité připařovat pestrý výběr různých koček téhož plemene, kontrolovaný podle genetického „dozvuku“ ( vykazují někteří z jejich předešlých potomků nežádoucí znaky?) a preferovat ne blízce příbuzné jedince k páření. Oucrossing v rámci plemene je obtížně proveditelný, je-li v předchozích generacích množství inbreedingu- potom je těžké najít jedince, který není příbuzný.
Jak můžeme říci, zdali je nebo není plemeno úzce inbrední? Jednou ze známek je snížení plodnosti buď u samců nebo u samic. U samců gepardů je známo, že mají nízkou plodnost. Selhání početí, malé vrhy a pravidelná vysoká úmrtnost koťat naznačuje, že zvířata jsou blízce příbuzná. Ztráta většího počtu zvířat v důsledku nemoci znamená, že kočky ztrácejí svou imunitní diversitu. Jestliže 50% jedinců v chovném programu zemře na běžnou nemoc, znamená to důvod ke znepokojení.
Vysoce inbrední kočky také pravidelně vykazují abnormality , jak se škodlivé geny více a více rozšířují. Těmito abnormalitami mohou být prostě nežádoucí znaky jako vadný skus , ale i mnohem vážnější deformity. Někdy může být chyba vysledována až k jednotlivému chovnému zvířeti, které by mělo být vyřazeno z chovného programu, ačkoliv vykazuje skvělý typ. Jestliže jeho předchozí potomci již sami mají potomstvo lze si jen pomyslet, že Pandořina skříňka již byla otevřena a škoda se šíří.. Ignorovat vady a pokračovat v chovu od koček, které způsobují že vadné geny se šíří stále dál, způsobuje problémy později, když se potomci páří mezi sebou.
Jedno plemeno, které bylo téměř ztraceno kvůli inbreedingu byl americký bobtail. Nezkušení chovatelé zkoušeli chovat bobtaily v barvě colourpoint s bílými „botičkami“ a plamínkem. Chovali je na typ a barvu, ale odchovali nezdravé inbrední kočky se slabým temperamentem. Pozdější chovatelé se museli vzdát nadvlády barvy a variety, aby od malých a přešlechtěných koček znovu odchovali velké, robustní kočky požadované standardem a postavili znovu plemeno na pevný genetický základ.
Také jako se hlásí krytí a jsou zaznamenávány rodokmeny v plemenných knihách, moderní biologové se mohou podívat na genetickou evidenci v inbreedingu v individuálním genomu . Zoolog Bill Amos z Cambridgeské univerzity v Anglii analyzoval genetické markery aby určil, jak blízce příbuzní jsou rodiče jedince. Toto jim dovolilo podívat se na dopad inbreedingu v divokých populacích, což bylo předtím velmi obtížné nebo nemožné . Ačkoliv to není jednoduché, krevní testy a genetické analýzy mohou ukázat jak blízce příbuzná zvířata jsou.
Stejně jako zděděné kopie genů od každého z rodičů, dědí zvířata (pozn. překladatele- i lidé) sekce nekódující DNA -„přebytečné“ DNA-, která může být využita jako genetické markery (značkovače) a je známa jako mikrosatelity. Stejně jako jsou zvířata homyzygotní či heterozygotní, co se genů týče, mohou být zvířata homozygotní nebo heterozygotní na těchto mikrosatelitech. Dokonce i bez inbreedingu, některé mikrosatelity jsou přirozeně více rozšířené v populaci, než jiné. Sledování několika mikrosatelitů v čase dává lepší představu o příbuznosti (čím více markerů může být sledováno, tím lepší je výsledek). Některé z těchto markerů mohou být vedlejšími dveřmi k užitečným nebo škodlivým genům(nebo, protože mnoho genů pracuje sdruženo s jinými geny, vedlejšími dveřmi k ovlivnění jiných „dobrých“ nebo „špatných“ genů někde jinde v genomu). A protože chybí umělá selekce, kterou provádějí chovatelé, markery vedle „dobrých“ genů jsou mnohem více rozšířeny než ty vedle „špatných“, protože „špatné“ geny znamenají pro zvíře malou pravděpodobnost přežití.
Technika není jednoduchá, ale Amosovy současně diskutované výpočty se zdají být správné, inbreeding je mnohem škodlivější než bylo předtím zjištěno a dokonce páření bratranec se sestřenicí může vyústit v inbrední depresi. Jeho studie naznačují, že inbreeding je mohem důležitější než ekologické podmínky v určení individuálních šancí na přežití. Stupeň „mikrosatelitní“ homozygotnosti (což Amos nazývá „internal relatedness“ – „vnitřní příbuznost“) znamená počet identických markerů.
Amos předpokládá, že nevýhody inbreedingu jsou mnohem všudypřítomnější než se dříve předpokládalo. V minulosti bylo považováno za relativně nedůležité spojovat inbreeding s podmínkami životního prostředí jako je hledání potravy, hledání partnera nebo vyhýbání se predátorům. Amos předpokládá, že zvířata s vyšším stupněm vnitřní příbuznosti mají méně mláďat a trpí více nemocemi, parazity nebo rakovinou. V přírodě, inbrední jedinci nemají tendenci k přežití, což odstraňuje škodlivé mutace z populace. Inbrední deprese je známá napadením imunitního systému. Umělá selekce chovateli má za následek přežívání slabých individuí, která by normálně zanikla v přirozené selekci, a předávání jejich genetické informace dalším generacím. Ty jsou potom mnohem náchylnější k chorobám, potřebují během svého života mnohem více lékařské péče než méně inbrední jedinci.
Stejně jako selektovat zvířata kvůli jejich fyzickým znakům, je důležité selektovat je z hlediska zdraví a elimonovat např. rozšíření PKD (Polycystického onemocnění ledvin) u perských a exotických koček. Plemenné knihy by měly dovolit více outcrossingu mezi plemeny aby byla zajištěna životaschopnost jednotlivých plemen. V současné době jsou mnohé genpooly uzavřeny, když se požadované znaky zafixují a je dosažena určitá hladina populace.
Závěr
Inbreeding je dvousečný meč. Na jedné straně určitý podíl inbreedingu může zafixovat zlepšení typu a produkci zvířat vynikající kvality. Na druhé straně nadměrný inbreeding může omezit genpool tak, že plemeno ztratí životaschopnost. Plemena v časných stádiích vývoje jsou mnohem zranitelnější, čím menší je počet jejich jedinců a čím příbuznější jsou navzájem. Je na zodpovědnosti chovatele vyvážit inbreeding v poměru ke vpařování nepříbuzných jedinců se záměrem podpořit všeobecné zdraví týkající se linie nebo plemene .
Výhody a nevýhody jednotlivých způsobů plemenitby
|
Výhody |
Nevýhody |
Inbreeding (páření blízce příbuzných zvířat) |
|
|
Liniová plemenitba (páření méně příbuzných jedinců ) |
|
|
Outcrossing(Páření nepříbuzných jedinců uvnitř stejného plemene) |
|
|
Hybridization (páření nepříbuzných jedinců jiných plemen mezi sebou) |
|
|