Agrese u koček
Agresivní chování u koček patří mezi nejběžnější poruchy chování. Termín "poruchy chování" však může být zavádějící, protože určitou míru agrese potřebuje každý jedinec ke svému vlastnímu přežití a k přežití druhu.
Obecně rozlišujeme agresi útočnou a obrannou.
Každý z těchto dvou druhů agrese má svou typickou řeč těla.
Při útočné agresi se kočka snaží vypadat větší, než ve skutečnosti je. Kromě toho, že se jí v důsledku vylučování adrenalinu do krevního oběhu zježí srst, také její postoj vyjadřuje útočnost - kočka stojí na napjatých nohou, její ocas je též napjatý, strnule směřující k zemi. oči mají zúžené zornice, uši a hmatové vousy směřují vpřed a kočka se snaží přiblížit ke svému protivníkovi či se nad něj naklonit.
Při obranné agresi se naopak kočka snaží být co nejmenší, choulí se do klubíčka či na bok a odtahuje se od protivníka. Uši jsou přitisklé k hlavě a otočené nazad. Kočka se instinktivně snaží chránit své uši před zraněním. Srst je zježená, ocas často směřuje pod tělo. Zornice jsou roztažené, hmatové vousy směřují vpřed. Pokud kočka leží na boku či na zádech je připravena použít všechny své zbraně - silné zadní nohy, drápy na všech čtyřech tlapkách a zuby. Záleží na tom, zda převládne stresová reakce fight (boj) - flight (útěk) - freeze (zamrznutí). Kočka je tedy připravena na všechny tři alternativy a záleží jen na ní, která převládne.
Mezi kočky připravené k boji, bychom neměli NIKDY sahat rukama. V nejlepším případě se staneme nechtěným nezraněným účastníkem daného souboje, v tom horším skončíme s prokousnutýma rukama . Lepším řešením je přesměrovat pozornost k boji naladěných koček jiným směrem - například hlasitě tlesknout, odhodit nějaký předmět stranou, postříkat kočky vodou.
Rozlišujeme tyto základní druhy agrese :
-
agrese ze strachu - spouští se čímkoliv, čeho se kočka bojí. Často se může jednat o asociaci, která vznikla v kotěcím věku, kdy si kočka spojila nepříjemný podnět s určitou věcí, zvukem, osobou. Je nutno věnovat pozornost řeči těla. Zpravidla se jedná o obrannou agresi. V takové případě se nesmíme snažit zahnat kočkou do kouta a odříznout jí ústupovou cestu, následoval by totiž útok. Řešením je vyhnout se spouštěčům agrese a snažit se o desensitizaci a counter conditioning - tedy spojování nepříjemného zážitku (hluk, pach) s něčím příjemným (odměna, pamlsek). Tím dojde z postupné změně asociace a strach postupně vymizí.
-
hravá (lovecká) agrese - nejdůležitějším znakem je, že tento typ agrese není doprovázen vokalizací - vrčením, syčením či vytím. Vzniká z přemíry nastřádané energie a nejlepším způsobem je vybít tuto energii při lovecké hře s udičkou, fofrletem nebo třepetalkou. je též vhodné mít stále po ruce malé hračky - plyšové myšky, míčky atd. a v situaci, kdy se kočka chystá skočit na kotníky či lýtka někoho v domácnosti odlákat její pozornost odhozením těchto malých hraček jiným směrem. Nikdy bychom neměli podporovat herní chování zaměřené na útoky proti lidským rukám - kromě prevence zranění jde i o zamezení vytvoření nežádoucích asociací - ruka = kořist.
-
agrese vyvolaná nadměrnou stimulace (mazlením) - vzniká často, když přehlédneme varovné signály při hlazení. Musíme věnovat pozornost drobným svalovým záškubům, postavení uší, šíři zornic a postavení ocasu či jeho pohybům. Pokud již dojde ke škrábnutí či kousnutí z přemíry stimulace při mazlení, je třeba kočku ignorovat a odejít. Tímto způsobem se chová i kočičí máma, pokud se kotě nechová správně - ignoruje je. Naopak bychom měli vždy odměnit žádoucí chování. Opět je velmi důležité vybít nahromaděnou energii hrou a celkově nastavit kočce takový denní rytmus, který odpovídá energetickým špičkám v jejím organismu v průběhu dne.
-
teritoriální agrese - častá zejména u nekastrovaných zvířat. Směřuje většinou jiné kočce či zvířeti jiného druhu, které může představovat konkurenci pokud jde o zdroje. Mezi další projevy teritoriálního chování patří sprejování močí, vyměšování na nežádoucích místech, zanechávání dalších pachových stop - otírání se o zařízení bytu, osoby v něm, majitele, válení se po předmětech, škrábání nábytku a zařízení bytu. Může docházet i k šikaně a zastrašování druhé kočky či dalších koček v bytě. Řešením je opět striktní denní rozvrh koček zaměřený na rutinu, rituály a rytmus (zásada tří R), zařízení bytu kočičím nábytkem, zajištění dostupných únikových cest pro kočičí obyvatele bytu i ve vertikální rovině, dostatek kočičích toalet a dalších věcí důležitých pro kočky (pelíšky, deky, misky, polštářky, hračky), které nasávají kočičí pach.
