Fe-BARQ test a jeho využití v NCHK
7. 10. 2023
Fe-BARQ test. Jedná se o test povahových vloh, kteří vytvořili vědci z Pensylvánské univerzity pod vedením profesora Jamese A. Serpella. NCHK testuje všechny registrované chovné, nechovné a terapeutické kočky. Test má dotazníkovou formu, obsahuje 100 otázek tematicky rozdělených do příslušných celků.
Mapuje aktivitu kočky, její přirozené chování, socializaci vzhledem k lidem, dalším kočkám a psům, případné varovné signály v chování, hravost, komunikativnost, trénovatelnost. Fe-BARQ test je součástí Citizen science, vědeckých projektů, do kterých se mohou zapojit všichni zájemci bez rozdílu a vědci z nich získávají data pro další výzkum. Obdobný test byl zpracován i pro psy. Tento test je jedním ze základních testů pro začlenění kočky do zoorehabilitace v NCHK a zároveň testem, který využíváme při řešení problémů s chováním - jako kontrolní mechanismus úspěšnosti nebo neúspěšnosti behaviorálních intervencí.
Sledování a vyhodnocování všech hodnot z Fe-BARQ testu by mělo probíhat holisticky – tedy bychom neměli hodnotit jednotlivá data odděleně, ale jako celek, ideálně spolu s videozáznamy a pozorováním v reálné situaci či z videozáznamů a porovnat je se zápisy z běžných pozorování v přirozeném prostředí, například v domácnosti a následně v cizím prostředí, pokud posuzujeme kočku například pro možnost jejího začlenění do felinoterapie. Jen tak můžeme získat přesnější obraz o aktuálním fyzickém i psychickém stavu zkoumané kočky.
Následující interpretace sledovaných oblastí je výhradní interpretací NCHK.
Sledujeme:
Aktivitu – liší se v závislosti na věku kočky, jejím zdravotním i psychickém stavu. Vysoká bude aktivita kočičího teenagera, nižší u kočky v seniorském věku. Varovným signálem je nízká aktivita mladého zvířete – může se jednat o psychický problém – intenzivní vnímání stresu v prostředí, nedostatečná socializace a z něj vyplývající strach kočky z lidí i prostředí, vrozené neurologické anomálie včetně poruch smyslového vnímání. Zde je na místě důkladně se zamyslet na prostředím, kde kočka žije a jejími smyslovými anomáliemi. V závislosti na tom je nutné provést potřebné úpravy, případně najít kočce nový domov a/ nebo zahájit intenzivní práci na zlepšení psychické pohody kočky. V každém případě je nutná konzultace s odborníkem. Může se jednat i o fyzický problém. To platí zejména, pokud se snížená aktivita objeví náhle. Pokud vidíme prudký pokles aktivity jinak vitálního zvířete, měli bychom neprodleně navštívit veterináře. Pokud je zahájena léčba fyzických obtíží (například snížení bolesti atd.) a pokud s kočkou trénujeme a pracujeme, hodnoty by se měly v průběhu času zlepšovat. To můžeme posoudit v opakovaném testu. Pokud nedochází ke zlepšení, je nutné přehodnotit behaviorální a fyzickou intervenci a při přetrvávajících problémech striktně vyřadit kočku z chovu, pokud se jedná o chovného jedince. Aktivita koček zařazovaných do programů AAI musí být v souladu s požadavky aktivizace cílové skupiny, s níž pracujeme. Například, pokud se rozhodujeme pro začlenění staršího, klidného zvířete s nižší aktivitou do AAI může být vhodné pro nápravné čtení klidných dětí či pro relaxační aktivity seniorů – například společné posezení s hlazením. Mladá kočka s poměrně vysokou aktivitou může být vhodná pro začlenění do fyzicky náročnějších her s dětmi – podpora motorických schopností včetně běhu a herní aktivizace zaměřená na pohybové hry.
Socializaci vzhledem k lidem – liší se v závislosti na vrozených faktorech, ale i na prodělané úspěšné socializační fázi. Pokud kočka zaostává v této oblasti za běžným průměrem, můžeme se pokusit o intenzivnější trénink socializace a úpravu prostředí, ale je třeba respektovat vrozené individuální dispozice. Kočku k ničemu nenutíme. Je nutná konzultace s odborníkem v oblasti behaviorálního poradenství.
Vokalizaci – zvýšená vokalizace (nad běžný průměr) může být dána snahou upoutat pozornost, ale příčinou mohou být také poruchy smyslového vnímání, například poruchy sluchu, neurologické anomálie, onemocnění či demence. Pokud se jedná o nekastrovaná zvířata, vokalizace je typická v období říje. Pokud se zvýšená vokalizace objeví náhle, není pro daného jedince typická a objevuje se pouze v určitých situacích, měli bychom neprodleně navštívit veterináře.
Vrnění – vrnění bývá spojováno s pohodou kočky. V Fe-BARQ testu se vrnění věnují pouze dva body v dotazníku. V praxi je ale pravda, že přesnou funkci vrnění stále neznáme. Kočky vrní nejen tehdy, když jsou klidné a uvolněné, ale i tehdy, když si dodávají odvahu, resp. Když se potřebují zklidnit a také tehdy, když cítí bolest. Může to být mechanismus sebeuklidnění, může zastávat podobnou funkci jako u lidí relaxační techniky. Pokud je vrnění velmi intenzivní, vzniká zdánlivě bez příčiny, měli bychom pečlivě zaznamenávat, kdy k němu dochází a poradit se s veterinářem či behaviorálním konzultantem.
Vyhledávání pozornosti – pokud kočka nevyhledává naši pozornost, ale je zdravá a aktivní, je třeba to přijmout. Každá kočka je individualita. Příčinou, proč kočka nevyhledává naši pozornost může být i nedostatečně vytvořený vzájemný vztah. Na něm je třeba pracovat -vhodný je klikr trénink, kognitivní a behaviorální hry. Velkou pomoc nám může poskytnout právě opakovaně provedený Fe-BARQ test – podle výsledků v jednotlivých oblastech se můžeme cíleněji zaměřit na budování vztahu. Pro chov a AAI vybíráme kočky, které vyhledávají lidskou pozornost, ale činí tak nevtíravým způsobem, navazují s námi oční kontakt a tím i komunikaci a reagují na naše gesta.
Agresi vůči cizím lidem – pokud se objeví agrese vůči cizím lidem, je nutné zkoumat příčiny. Může se stát, že kočka prodělala nějaké trauma, o kterém nevíme a spojila si tuto situaci s určitým pachem či zvukem. To platí zejména pro kočky z útulku či tzv. „z druhé ruky“. Měli bychom pečlivě zaznamenávat všechny okolnosti takového incidentu – dobu, světelné podmínky, teplotu, pachy, zvuky, přístroje, které jsou v danou chvíli zapnuté (ultrazvuk, zvuky o nízké vlnové délce) . Je třeba vzít v úvahu i smyslové schopnosti kočky, které například v oblasti sluchu a čichu přesahují lidské smyslové schopnosti a kočka může reagovat na něco, co lidskými smysly nedokážeme zaregistrovat. Pokud nelze stanovit příčinu agresivního chování, kočka by neměla být zařazena ani do chovu ani do AAI. Vždy bychom se měli snažit kočce pomoci, aby zažívala pocit bezpečí. Měli bychom vyhledat odbornou pomoc.
Agresi vůči majiteli – může mít mnoho příčin. Kromě cizích pachů, které z majitele kočka cítí to může být i prodělané trauma a nedostatečná vnímavost majitele k aktuálnímu psychickému stavu kočky, přílišný tlak, který na kočku majitel vyvíjí či frustrace, pokud nedojde k uspokojení potřeb kočky. U nekastrovaných koček může být agrese k majiteli spojena s rozmnožovacím chováním, například pokud se majitel snaží zabránit boji mezi dvěma nekastrovanými kocoury. S agresivním chováním se můžeme setkat i u kočičích adolescentů, kdy může být příčinou neuspokojená okamžitá potřeba kočky. Věk dospívání je obtížný nejen u lidí, ale i u koček. V období dospívání probíhá dozrávání různých oblastí mozku postupně a jeho důsledkem může být dočasná emocionální nerovnováha. Pokud má agrese vůči majiteli opakovaný charakter, je nutné hledat příčiny – fyzické i psychické. Bez pomoci odborníku se neobejdeme. Náhlá agrese může být i důsledkem zranění a bolesti, například pokud má kočka absces, který není v delší srsti patrný.
Odpor k omezení (pohybu) – možnost pohybovat se, utéct od něčeho, co kočce nahání strach či schopnost zahnat takový spouštěč strachu, je nutná pro přežití. Je tedy zcela normální, že jakékoliv omezení hybnosti je vnímáno jako potencionální hrozba. Velmi záleží na tom, jak kvalitní vzájemný vztah mezi sebou majitel s kočkou mají a jak hluboké je jejich vzájemné konto důvěry. Pokud kočka ví, že se může na svého majitele spolehnout a důvěřuje mu, strpí dočasné omezení hybnosti, například při stříhání drápků. Obecně platí, že zejména omezení hybnosti končetin je vnímáno jako největší ohrožení možnosti se efektivně bránit. Na druhou stranu použití těsně přiléhající vestičky, která slouží jako postroj, přináší kočce (i psovi) pocit bezpečí. Možná i proto kočky tak rády vyhledávají těsnější prostory, do kterých se stulí. I otázky na tuto oblast jsou součástí Fe-BARQ testu a měli bychom jim věnovat pozornost. Pokud naše kočka prioritně vyhledává k odpočinku zásuvky, krabice, koše na prádlo a podobné věci v domácnosti, možná bychom jí měli pomoci posílit pocit bezpečí a dodat jí víc sebedůvěry.
Agrese vůči známým kočkám – většinou k ní dochází tehdy, pokud v daném prostředí není dostatek zdrojů. Mezi zdroje nepatří pouze potrava, ale také místa, kde si může kočka uložit svůj pach, kam se může uchýlit před rušivými vlivy, vyvýšená místa, odkud má přehled o prostoru, v němž se nachází, místa, kde může v bezpečí odpočívat. Ke zdrojům patří i prostor, který může kočka využívat ke hře, dostatek kočičích toalet, jejich vhodné umístění, vyhovující substrát, možnost pozorovat dění venku, možnost projevovat přirozené chování. Dále sem patří dostatek hraček – a zejména pozornost a péče majitele. Také teplota, vlhkost a cirkulace vzduchu v prostoru, kde se kočka nachází může ovlivňovat případnou frustraci a z ní vyplývající přeskokovou agresi vůči jiným kočkám. Majitel kočky potřebuje znát řeč těla kočky a řeč těla ostatních koček v domácnosti a potřebuje si všímat si subtilních náznaků nesouladu. I když kočky nejsou samotářští tvorové a potřebují svou kočičí rodinu, nemají-li dostatek zdrojů, bude ke konfliktům zákonitě docházet. Jsou i takové kočky, které nechtějí žit ve skupině. Je třeba to respektovat a raději jim najít nový domov, v němž mohou být jedináčky. Pokud kočkám vytvoříme harmonický domov, můžeme zabránit vzniku psychosomatických onemocnění jako jsou opakované záněty močových cest nebo záněty v dutině ústní.
Agrese vůči psům – pokud kočka žije v domácnosti se psem, může dojít i k agresivnímu chování kočky ke psovi. Je nutné odhalit jeho příčinu. Může se jednat o věkovou nesourodost, například pokud si ke staršímu psovi pořídíme kotě či naopak. K agresi může dojít také tehdy, pokud nejsou jasně stanovená teritoria obou živočišných druhů a hranice – například pokud pes nenechá kočku v klidu vykonat potřebu na kočičí toaletě, strká jí do toalety čenich, bere jí hračky či ji honí. Je na majiteli, aby vypozoroval třecí plochy vztahu mezi oběma živočišnými druhy a pomohl zvířatům najít způsob, jak spolu žít ve vzájemném souladu.
Strach z neznámých psů / koček – při běžném chovu v domácnosti (bez nekontrolovaného pohybu venku) s s touto problematikou většinou nesetkáváme
