Věk dospělosti
Dospělý věk kočky lze definovat jako období mezi 1 a 7 - 10 lety věku. Horní hranice se může lišit například dle dělení výstavních tříd i veterinární definice seniorského věku u koček. Pokud bychom chtěli přepočítávat lidský věk na kočičí, neplatí pravidlo 7 let jako u psů. Například dvouletá kočka odpovídá přibližně 25 let starému člověku, šestiletá zhruba 40 letému člověku a věk 7 - 10 let odpovídá přibližně 55 lidským letům. Existují i rozdíly u plemen i uvnitř plemen. I když u ragdollů hovoříme o ukončeném tělesném a psychickém vývoji vě věku kolem 4 let, subpopulace se mohou lišit v závislosti na připářeném plemeni (některé linie ragdollů mají příměs cizího plemene, více informací můžete nalézt v mezinárodní databázi PawPeds, Home (pawpeds.com) v rubrice Ragdoll při zadání jména kočky a rozkliknutí rubriky Foundation.)
Pro dospělou kočku - a kočku obecně- platí, že její sebevědomí a spokojenost závisí na dodržování tří R - rutiny, rituálů a rytmu.
Je tedy třeba pomoci jí nastavit i každodenní rutinní hry – fyzické cvičení k podpoře přirozeného loveckého chování. Díky cvičení kočka také vybije nahromaděnou energii. Každá kočka je individualita, a proto je nutné najít hry, které jí jsou "ušité na míru".
K denní rutině patří i vyvážená strava podávaná podle pravidelného časového rozvrhu. Není správné ponechat kočce k jídlu přístup po celý den. Největší důraz na kvalitu a skladbu stravy je pochopitelně kladen v období růstu a dospívání, tedy v kotěcím a teenagerovském období. I v dospělém věku bychom se však měli vyvarovat bezmyšlenkovitého, nadměrného podávání pamlsků, protože tím zpomalujeme metabolismus.
Kočky jako výhradní masožravci mají kratší trávící trakt a postrádají určité enzymy schopné štěpit rostlinnou stravu. Tomu musí odpovídat krmivo, které kočce podáváme. Dr. K. Becker uvádí, že nejlepší volbou je doma připravovaná syrová strava složená z masa a přirozených suplementů a na druhém místě hned za ní stojí doma připravená vařená masitá strava s přirozenými suplementy, která je výhodnější pro zvířata po operacích trávícího traktu či se zánětem slinivky. Naopak velice nevhodné jsou granule, které jsou extrudované, zbavené vlhkosti a obsahují karcinogenní látky či látky způsobující záněty zažívacího traktu. K nebezpečím spojeným s podáváním granulí patří vznik obezity, diabetu a onemocnění ledvin (obvykle kolem 7. roku života) a již zmíněné rakoviny. Naproti tomu v krmné dávce složené z masa je obsaženo dostatečné množství vlhkosti - až 70%, což zhruba odpovídá obsahu vlhkosti v kořisti, kterou by si kočka ulovila ve volné přírodě.
Již v době dospělosti musíme myslet na seniorský věk, do něhož kočka postupně přejde a pomoci jí vstoupit do něj v dobré fyzické a psychické kondici.
Samozřejmostí je enrichment prostředí - katifikace (catification), jak ji nazývá J. Galaxy. V podstatě jde o úpravu prostředí, kde kočka žije tak, aby mohla využívat svých přirozených schopností a přirozeného chování. Kromě pohybu a již zmíněné správné skladby stravy, her k podpoře loveckého chování sem patří také smyslový enrichment - využívání různých pachů k aktivizaci kočky (šanta, silvervine - aktidinie, skořice, pach kořisti, kozlík, Feliway) a stimulace hmatu při řešení potravních a dalších hlavolamů. Přirozenou součástí enrichmentu je trénink za využití operantního podmiňování, zejména pozitivního a v případě potřeby i negativního posilování.
Měli bychom svou kočku a řeč jejího těla dobře znát, pozorovat ji a všímat si postupných známek stárnutí - neochota skákat do výšek, strnulý chod atd. S přibývajícím věkem se mohou objevovat problémy s klouby, s artrózou, problémy se zuby atd. Trénink pro veterinární a chovatelskou péči připravuje kočku na častější návštěvy veterináře v seniorském věku a pomáhá odbourávat stres. Je vždy obrovskou výhodou, pokud máme veterináře, který naši kočku dobře zná. Je na místě probrat s ním i další možnosti léčby, jako je akupunktura, masáže atd.
Nejcennějším nástrojem v péči o kočku je vztah, který se svou kočkou máme - měli bychom jej každý den hýčkat a přiživovat :-).
