Kočky a stres
Kočky jsou velice citlivá zvířata a silně reagují na veškeré změny prostředí vztahů i zdravotního stavu. Práce se stresem jak v domácnosti tak i ve felinoterapii je zásadní pro pohodu všech a dobrý zdravotní stav.
V zásadě rozlišujeme tři základní typy stresu u koček :
-
Fyzický stres
-
Teritoriální stres
-
Stres spojený se vztahy s lidmi, dalšími kočkami či jinými zvířaty v domácnosti
Kočky jsou ve své podstatě otroky svých rituálů, které milují a které přispívají k jejich pocitu sebedůvěry a bezpečí. Jakmile se tedy kočka začne chovat jinak, než je jejím běžným zvykem, měli bychom tomu okamžitě věnovat pozornost. Prvním krokem je vzít kočku k veterináři a nechat ji vyšetřit. Zdravotní problémy, bolest či probíhající onemocnění mohou spouštět silné stresové reakce.
Pokud je vše v pořádku a kočka je zdravá, jedná se o psychický problém, který je potřeba pomoci kočce vyřešit. Rychlá řešení - například zamezení vstupu do určitých míst či izolace kočky v jiné místnosti - mohou uspokojit na krátkou dobu člověka, který má pocit, že se problému zbavil. Pravdou ale je, že tímto rychlým řešením problém, který kočka má, spíše prohlubujeme a připravujeme jí i sobě další trápení.
Fyzický stres se může manifestovat fyzickými projevy - propuknutím onemocnění. Například i onemocnění močových cest či střevní a zažívací potíže mají často jako spouštěč stres.
Dalšími projevy stresu u koček je nadměrná péče o srst, odmítání jídla, přejídání se, hltání a následné zvracení, náhradní chování, značkování močí a výkaly a destruktivní škrábání.
Teritoriální stres může být spuštěn jak tím, co se děje v domácnosti kočky, tak ve vnějším prostředí. Častým spouštěčem bývají toulavé kočky, které zejména v době říje navštěvují zahradu či dvůr domu, kde kočka bydlí. Reaguje pak většinou obvodovým značkováním (dveře, prahy, okna, zdi pod okny), protože to je pro ni jediný způsob, jak si bezpečně označit své teritorium. Pokud tedy krmíme bezprizorní venkovní kočky, měli bychom to dělat co nejdále od teritoria našeho domácího tygříka a pokusit se spojit s nejbližším útulkem a začít je odchytávat, kastrovat a vypouštět zpět. Kočka se cítí pachy cizích koček ohrožená - je totiž sebejistá jen v prostředí prosyceném jejími pachy.
Některé kočky se naopak začnou schovávat, ač to dříve nedělaly, nebo odmítají chodit na místa, odkud cizí kočky cítí. Pokud má kočka možnost sledovat "kočičí televizi" - tedy pozorovat z okna dění v okolí - může se stát, že když jsou v blízkosti cizí kočky a my ji chceme pohladit, ožene se po nás. Je to ryze reflexivní obranné chování.
Největším teritoriálním stresem je pro kočku stěhování - což platí většinou i pro člověka. I sebejistější kočka se cítí nejistá a vyděšená v prostředí, kde necítí své pachy a měli bychom stěhování začít tím, že kočce vybudujeme základní tábor - více najdete v Příspěvcích - v rubrice Chování koček v záhlaví webových stránek. Kočka většinou reaguje přehnanou snahou označit si své prostředí - může tedy začít močit a kálet na nejvýznamnější místa - například poste. Řešením není vykázat kočku do koupelny, ale pomoci jí překonat toto těžké období množstvím polštářků, pelíšků, škrabadel, do nichž si uloží svůj pach - a samozřejmě společnou hrou a nastavením co nejpevnějších rituálů. Platí zásada, že kočka je spokojená jsou-li dodržována tři R - rutina- rituály- rytmus. Zabráníme tím i nadměrnému zanechávání pachů ve formě nadměrného škrábání nábytku.
Mimochodem, když Vám kočka počůrá postel - říká vám tím - toto je moje a tvoje, my dva spolu vlastníme tento prostor. I když je to krajně nepříjemná situace, měli bychom jednat s odstupem a najít jiné cesty, aby se kočka utvrdila v tom, že spolu opravdu tvoříme nerozlučnou dvojku :-).
Třetím typem stresu je stres ze vztahů v domácnosti. Může se jednat o vztahy a zejména jejich změnu jak u lidí, tak v kočičí skupině, příchod nového člena rodiny- ať již lidského či zvířecího. Na tento příchod bychom měli kočku vždy připravit. Nově příchozí vpadá do teritoria kočky a přináší s sebou nové pachy, nové zvuky, změnu tří R. Pokud se jedná například o narození dítěte, musíme kočce umožnit, aby si s vůní miminka a jeho zvuky pojila příjemné věci. Neměli bychom ji tedy trestat za případné pomočení plenky nebo nábytku v dětském pokoji, ale spíše přesměrovat její chování tak, aby si kupříkladu spojila pamlsek s dobou krmení miminka, nebo dobou přebalování atd. Když děťátko povyroste, měli bychom vymezit hranice obou - kočky i dítěte - a tak pomůžeme oběma ke spokojenému soužití. Při příchodu nového partnera je situace obdobná a je třeba řešit ji citlivě a budovat pozitivní asociace.
V domácnosti s více kočkami bychom vždy měli mít na mysli to, aby zvířata měla dostatek prostoru ke hře i jídlu - tedy je třeba využít i vertikální prostor a při krmení rozestupy mezi miskami s potravou. Také je třeba si s kočkou či kočkami pravidelně hrát a vybít nastřádanou energii. Více opět najdete v rubrice Chování koček.
Pokud žije v naší domácnosti i pes, měli bychom věnovat čas jeho výchově a naučit ho základní poslušnosti. Pro každou kočku je velmi frustrující, když jí pes leze do jejích toalet - tím spíš, když v nich ještě sedí. Odmítání používání takových toalet je pak nevyhnutelným důsledkem. Samozřejmě, že obě strany musí mít nastaveny hranice, aby se jim spolu dobře žilo, tedy i kočka ve vztahu ke psovi.
Všechny tři základní druhy stresu, s nimiž se kočka setkává spolu navzájem souvisí a mohou do sebe navzájem přecházet. Řešení problému kočky a obecně soužití v naší domácnosti je někdy zdlouhavá práce a je třeba věnovat čas vypátrání příčin nevhodného chování. Jak již bylo zmíněno, i když cítíme silné emoce a rádi bychom je ventilovali - je třeba jednat s odstupem a láskou ke zvířeti. Kdo se zbaví zvířete při prvním problému, měl by řešit především svůj osobní problém....
