Klub chovatelů ragdollů a ragamuffinů Middle-Earth, NCHK

Barvy caramel a apricot

D. Hypšová

První zmínky o barvách caramel a apricot pocházejí z roku 1974 (caramel) a 1975 (apricot). První takto zbarvená koťátka pocházela od chovatelky Pat Turner, která kryla kočičku Scintilla Serene Sunset – želvovinová stříbřitě stínovaná s různými kocoury. Koťata byla zapsána v organizaci GCCF. Z Velké Británie se caramel a apricot rozšířil do celého světa.

Toto zbarvení znamená, že buď:

• plná barva jedince je „rozředěna“ do světlejšího odstínu, který je ale tmavší než barva ředěná- např. z červené vznikne tzv. „horký krém“, který je tmavší než krémová barva a v srsti je přítomen kovový lesk

• ředěná barva jedince je „ztmavena“, další efekt je stejný jako v předešlém odstavci

( pravdě blíže bude patrně první varianta)

O barvách caramel a apricot se ve FIFe nemluví. Jsou to ale barvy, které v současné době uznává například Australian Cat Federation. Na tyto barvy mě upozornila MUDr. Jobeková z Bratislavy. Poslala mi velmi zajímavý internetový článek z chovné stanice siamských koček Sultan Chán. Tento článek lze nalézt na adrese http://sultanchan.cats.sk/caramel.html.

Slovenská chovatelka uvádí (přeloženo do češtiny- pozn. autora).

„Informace o působení genu Dm podle všeho dodnes nejsou úplně kompletní. Víme však, že caramel a apricot jsou výsledkem působení dominantního genu, který je znám jako Dm (diluted modifier). Dnes víme, že gen Dm se objevil ve spojení se stříbřitými zvířaty, dnes silver shaded. Caramel silver tabby point se objevil u birem na Novém Zélandě přikřížením stříbrné kočky. Současná teorie je, že Dm gen mění (modifikuje) ředěné barvy :modrou, lilovou, fawn, a přidružené červené série na caramel a apricot. Gen Dm se nijak neprojeví na plných barvách: černá, čokoládová, skořicová, červená.“

Zda je poslední zmínka o vlivu genu Dm u ředěných a plných barev správná, není možno s jistotou říci. Pokud by se jednalo o gen pro zlatou barvu, je spíše možné, že jedinci plných barev se zlatou jsou považováni za zvířata s běžnou kresbou či spíše, to, co je přikládáno vztahu ředěného zbarvení a genu Dm je ve skutečnosti působení zlatého genu na plné barvy v součinnosti s barmským zbarvením (jeden gen c^b) a siamským zbarvením (gen c^s).

Více informací lze nalézt na :http://www.caramelapricotfederation.org/

Jedná se o to, že slovenské chovatelce se ze spojení siamského kocoura seal point (SIA n) a orientální želvovinové s kresbou (OSH f 24) narodila tři koťata, z toho dvě nestandardně zbarvená. Jejich chovatelka intenzivně pátrala po určení správné barvy koťátek. Obrátila se mimo jiné na chovatelku burmill, paní Lenku Venclíkovou ze SCHK a na australskou posuzovatelku paní Lesley Morgan Blythe. Podle zaslaných fotografií pomohla paní Blythe určit správné barvy – ve FIFe bohužel neuznané- kocourka jako apricot a kočičku jako želvovinovou caramel.

Protože se jedná o barvy, které jsou v Austrálii uznané i u ragdollů, stojí za to vrátit se trochu do historie.

V roce 1999 se výstavy našeho klubu účastnila kočička Neenie de Montespan, LO 119/99/PER ze SCHK. Již při přihlášení jsem byla upozorněna majiteli, že má zvláštní, nestandardní barvu a její vzhled neodpovídá barvě uvedené v rodokmenu. Kopii rodokmenu její majitelka zaslala spolu s přihláškou a tudíž byla k dispozici.

U stříbřitých koček je charakteristickým poznávacím znakem v případě jakékoliv nejasnosti v určení stříbřitosti / platí to zvláště u kouřových, které nemají ještě zcela vyvinutou barvu / rozhrnutí srsti na čele a předních nohou. Zde musí prosvítat stříbřitá podsada / viz Zkušební otázky pro rozhodčí, WCF /. U Neenie nebyl ani náznak podobného zbarvení. Na první pohled se jevila jako kočka modře želvovinová, ovšem s podivně utvářenou krémovou, která zcela jasně byla umístěna symetricky tak, že vytvářela kresbu. Podsada na břiše, která by měla být samozřejmě stříbřitá, byla pískově zlatavá bez jakéhokoliv červeného tónu s jasnými a zřetelnými modrými skvrnami.

Pozvala jsem tedy na podium perskou modře želvovinovou kočičku, abychom mohli provést srovnání. U modře želvovinových / obecně želvovinových a jim příbuzných variet / je rozpoznávacím znakem k určení barvy barva polštářků tlapek a nosního zrcátka. Alespoň na jedné této části trupu a hlavy by měla být růžová skvrnka, jak tomu také u modře želvovinové kočičky bylo..... U Neenie však byly polštářky tlapek šedomodré, růžová pouze prosvítala a to nikoliv jako skvrna, ale jako součást celé barevné plochy, jako tón. Nosní zrcátko bylo téže barvy.

Přistoupili jsme k rozboru rodokmenu. Otcem Neenie je ICh. Akis z Lomu, perský modrý. Matkou Ch. Julka od Šemíka, perská stříbřitá činčila. Kde by se tedy toto " krémové " zbarvení v srsti Neenie mohlo vzít ?

Jistotu by mohlo přinést pouze experimentální páření. Hypotéza však byla vyslovena : Neenie de Montespan není modrá stříbřitá tečkovaná se zelenýma očima, ale modrá zlatě tečkovaná. Je totiž velice pravděpodobné, že matka Neenie, Julka, má v genotypu souběžně gen pro stříbřitou i zlatou barvu. Souběžnost těchto vloh pro stříbřité i zlaté zbarvení je v genetické výbavě určitých linií stříbřitých koček prokázána, protože stříbřité bývají pářeny se zlatými poměrně běžně. Jelikož gen I¹ pro stříbřité zbarvení je dominantní nad genem I², jeví se kočka při genotypu I¹ i¹ I² i² jako stříbřitá. Heterozygotnost na těchto alelách nelze prostým rozborem rodokmenu zjistit stejně jako heterozygotnost na alele pro modré ředění, která z narození modrého kotěte / Neenie / u Julky jasně vyplývá . Zajímavé je, že Julka nese vlohu pro modré ředění přes tři generace zaznamenané v rodokmenu / v její části rodokmenu není uvedeno jediné zvíře s modrým ředěním /.

Dojde-li k experimentálnímu páření činčily s plně zbarveným jedincem bez inhibitoru, který má genotyp i¹ i¹ i² i² , může se narodit kotě s genotypem i¹ i¹ I² i², které je zlaté. Velmi zajímavá je kombinace zlaté barvy a modrého zbarvení. Je modrá v určité oblasti působením inhibitoru I² přeměněna ve zlatou ? Existují v tělním pokryvu - srsti - dva klony buněk, jeden s genotypem

dd i¹ i¹ i² i² pro modrou barvu a jeden s genotypem Dd i¹ i¹ I² i² pro zlatou ? Nebo je to všechno jinak ?

Jisté je, že Neenie není sama. Ve vrzích Julky i s jinými otci se objevují koťata stejně zbarvená jako Neenie. K záměně krycícho kocoura tedy v žádném případě dojít nemohlo. Navíc, Neenie má mladší sestřičku, která je ještě u původních chovatelů. Je také takto zbarvena. „

Tolik tedy úryvek článku ze Světa koček 10/99,NCHK. V Informačním zpravodaji SCHK 2/1999, str. 4-5, je článek paní J. Kytlerové, mezinárodní posuzovatelky „Chov koček na Islandu“ . Zde je uvedeno:

„ Největším a nejkrásnějším překvapením bylo předvedení šestiměsíčního perského kotěte dosud neuznané barvy – zlatá modře stínovaná (PER ay 11). Nádherná zlatavá podsada barvy jemně zralé meruňky zcela jednotná bez příměsí jakéhokoli jiného odstínu....“

Vzhledem k tomu, že barvy caramel a apricot se poprvé objevily po kočičce stříbřitě stínované, může se ve skutečnosti jednat o gen pro zlatou barvu: podle NCHK I², podle ACF Dm. V obojím případě je to gen dominantní.

Při genotypu:

Caramel Blue based BB dd Dm- (I² -) by došlo k zesvětlení modré do zlatavého odstínu, což by pochopitelně ještě vyniklo ve spojení s případnou kresbou

Caramel lilac based bb dd Dm – (I² -) by zesvětlení lilové muselo být ještě markantnější

Caramel Fown based b^lb^l dd Dm – (I²-) ještě větší zesvětlení

U vztahu červeného zbarvení a zesvětlení není k dispozici mnoho materiálů, ale uvědomíme-li si, že jsou červená camea, tedy kočky s inhibitorem ( a opět tam díky páření může být I¹ i I²), je to teoreticky možné a barva pochopitelně musí být těžko identifikovatelná. Zmiňovaná „horká krémová“ (hot creme) nemusí být vůbec krémová, ale červená s dominantním genem pro zlatou barvu. A kočička želvička, ale také s genem pro zlatou barvu. Své způsobí pochopitelně i gen c^s pro akromelanické zbarvení , protože škála tvorby pigmentu, resp. i tmavnutí povrchu těla vzhledem k barvě odznaků, je i u sourozenců z jednoho vrhu rozdílná.

A aby toho nebylo málo, kartami může zamíchat i gen c^b pro barmské zbarvení (zabudovaný do genomu ragdollů od kocoura barmského typu), který nesou minkové.

Zavedení genu Dm (nebo I²) je pochopitelně věcí chovatelské organizace, stejně jako by její věcí měl být další výzkum nebo alespoň dání podnětu pro tento výzkum. Pomoci může i pečlivá práce plemenné knihy, přesné zapisování barev všech zvířat, např. ragdoll s barvou RAG n je černý plnobarevný ragdoll (ať je v současné době toto zbarvení uznáno či ne), nikoliv colourpoint, který by měl být RAG n 33. Nebude-li zapisování barev důsledné, dostaneme se za několik let do situace, kdy – po uznání plnobarevných ragdollů bez akromelanického zbarvení- nebudeme znát přesné barvy předků, stejně jako je tomu i v některých rodokmenech současných, např. Tuftytoes Clementine, barva RAG x (o barvě se lze jen dohadovat). Je třeba pečlivě zaznamenávat všechny barevné odchylky do karet zvířat a provádět následný rozbor. Zavedení barev caramel, apricot a mink by mělo být samozřejmostí.

Zájemcům o danou problematiku nabízíme již zpracované genetické studie o stříbřitém a zlatém zbarvení, termolabilitě fenoloxidázy a jejím fenotypovém projevu a genetickou studii plemene ragdoll. Na další studii o vlivu estrogenu a progesteronu zejména ve vztahu k podávaným hormonálním preparátům na oddálení říje, se pracuje. Zaslání je v současné době možné (chemické vzorce) pouze poštou v tištěné podobě.