Klub chovatelů ragdollů a ragamuffinů Middle-Earth, NCHK

Průjmová onemocnění u koček

V jednom z  čísel německého časopisu Ragdoll News bylo možno dočíst se o původcích letních průjmových onemocnění lidí, psů i koček, giardiích.

Nákaza nemusí nutně nastat pouze na dovolené v jižních zemích, ale i v naší republice. Kočky sice nemají tendenci podobnou jako psi - totiž očichat každý výkal, který na vycházce potkají. Nicméně volný pohyb koček po místech, která mohou být fekáliemi znečištěna, může k nebezpečí nákazy přispět.

„ Jednobuněčný parazit Giardia patří se svými osmi bičíky mezi bičíkovce. Dosahuje velikosti zhruba patnácti mikrometrů a svou ventrální příchytnou destičkou se uchycuje ke střevní stěně. Svým tělem překryje vždy celou buňku a brání v její normální funkci. Zvláštním znakem těchto tzv. trofozoidů je, že jejich buňky jsou vybaveny dvojím jádrem. Tito bičíkovci se živí obsahem střev, který vstřebávají svojí zadní stranou obrácenou dovnitř střeva. Uvedené chování se na první pohled nejeví nijak dramaticky, protože však tito bičíkovci odebírají z obsau střev selektivně především některé životně důležité stopové prvky, dochází při dlouhodobém napadení organizmu tímto parazitem k příznakům anemického onemocnění / chudokrevnost /.

Tito parazité se množí podélným dělením, což může vést u neiumunních zvířat / resp. i u lidí, kteří se s touto infekcí dosud nesetkali/ ke tvorbě mimořádného množství parazitů. Zhruba po pěti až šestnácti dnech se začnou v oblasti tlustého střeva tvořit typické vejcovité cysty, v nichž výrazně vnikají čtyři jádra a zatažené bičíky. Při teplotách přesahujících 18 st. C zůstávají vyloučené cysty infekční po řadu měsíců - dokonce i v době, kdy déšť hromádku trusu rozpustil a ta je pro lidské oko již dávno neviditelná, protože se rozprostřela na plochu více než jednoho metru.

Nákaza se projevuje lehkými nebo těžšími průjmy několik dní po infekci. Zmíněné průjmy jsou při silné nákaze často vodnaté, působí hlenovitě a mohou obsahovat stopy krve.“

V případě, že má kočka průjem či dokonce křeče, je nutné navštívit neprodleně veterinárního lékaře, který zajistí potřebná vyšetření i léčbu. Čím dříve s kočkou k veterináři zavítáme, tím lépe, neboť tak snižujeme rizika možného přenosu na další členy domácnosti.

Prevence je obtížná. Samozřejmě bychom měli kočkám zabránit v nekontrolovaném pohybu, zvláště na místech, kde by mohlo k infekci dojít. Samozřejmé je bránit se kontaktu s toulavými zvířaty, neboť právě ona bývají často přenašeči různých chorob.

U kočkovitých šelem bylo toto onemocnění popsáno až v roce 1925 / Deschiens /. MVDr. Jan Nesvadba upozorňuje ve svém článku ve Světě psů 10/99 na skutečnost, že giardióza není pouze onemocněním jižních zemí, ale že Čechy zaujímají ve výzkumu tohoto parazita významné místo. Pražský lékař, Dr. Lambl, popsal vliv giardií na vznik průjmových onemocnění u dětí již v roce 1859. MVDr. Nesvadba uvádí, že v dlouhodobém sledování mohli s kolegy ve Švýcarsku prokázat přítomnost parazita u 26, 8 % z vyšetřovaných vzorků trusu psů a 19, 3 % koček. Toto onemocnění zjistili v průběhu doby prakticky u všech druhů zvířat.

/ zpracováno podle článku Průjmy na dovolené prof., Dr. H. Mehlhorna z Düsseldorfu, Svět psů 8/99 /